Lucie Ochoc Šanderová

Maluji olejem, protože mi umožňuje pracovat se světlem a prostorem způsobem, který je pro mě nenahraditelný. V oleji je čas – zpomalení, vrstvení, možnost vracet se k obrazu a nechat ho zrát. Technika sama o sobě pro mě není cílem. Je to prostředek, díky kterému můžu vytvářet atmosféru, která diváka vtáhne dovnitř a dovolí mu v obraze chvíli žít.

Moje obrazy vznikají postupně, ve vrstvách, které se navzájem překrývají a někdy i popírají. Na první pohled mohou působit jako konkrétní motiv nebo příběh, ale to je jen vstupní brána. Při delším pozorování se začínají objevovat další roviny – skrytá zvířata, symboly, náznaky, které nejsou vidět okamžitě. Baví mě vytvářet díla, která se nevyčerpají jedním pohledem. Obrazy, ke kterým se lidé vracejí a pokaždé v nich najdou něco jiného, protože se mezitím změnili oni sami.

Nevěřím na jediný správný výklad. Obraz je pro mě prostor, do kterého každý vstupuje se svou vlastní zkušeností, pamětí, citlivostí. To, co v něm najde, je stejně důležité jako to, co jsem do něj vložila já. Vnímám tvorbu jako rozhovor – tichý, otevřený, nehierarchický. Mezi mnou, dílem a divákem. A právě tato nenápadná výměna je pro mě podstatou malby: možnost sdílet můj vnitřní svět, který není uzavřený ani konečný, ale proměnlivý.